Ortuť - Aktuálne problémy
AKTUÁLNÍ PROBLÉMY AKTUÁLNÍ PROBLÉMY
NEUROTOXICITY RTUTI NEUROTOXICITY RTUTI
doc. MUDr. Pavel Urban, CSc.
NEUROTOXICITY RTUTI NEUROTOXICITY RTUTI
doc. MUDr. Pavel Urban, CSc.
Centrum pracovního lékařství, Státní zdravotní ústav, Praha
Hlavní problém neurotoxicity rtuti v současné době nepředstavuje expozice vysokým koncentracím rtuti, ale spíše dlouhodobá expozice nízkým koncentracím této látky z životního prostředí. K nejdůležitějším zdrojům této expozice patří (1) páry rtuti ze zubního amalgámu, (2) metylrtuť z ryb a (3) thiomersal z vakcín. Zvláštností této situace je, že všechna zmíněná tři užití mají svůj dobrý důvod a znamenají i zdravotní přínos. Jejich omezení by sice snížilo expozici rtuti, ale mohlo by být spojeno se zdravotními riziky závažnějšími než představuje potenciální riziko rtuti. Proto je potřeba uvážlivě vyvažovat poměr RIZIKA A PŘÍNOSU zamýšlených preventivních opatření. Klíčová slova: rtuť, zubní amalgám, metylrtuť, thiomersal.
Kľúčové slová MeSH: otrava nervového systému ortuťou; amalgám zubný – účinky nežiadúce; zlúčeniny ortuti, organické – účinky nežiadúce; timerosal – účinky nežiadúce
Key words MeSH: mercury poisoning, nervous system; dental amalgam – adverse effects; organomercury compounds – adverse effects; thimerosal – adverse effects
Charakteristika současné problémové situace:
Rtuť a její sloučeniny provází člověka již nejméně tři tisíce let jeho historie. Celou tu dobu sbírá lidstvo zkušenosti s toxickými účinky rtuti. Rtuť může poškozovat několik orgánových systémů. Poškození nervového systému, neurotoxicita, se považuje za jeden z tzv. kritických toxických účinků rtuti, tj. patří mezi toxické účinky, které se objevují při relativně nejnižších koncentracích chemické látky. Aby se nepříznivý účinek nějaké noxy mohl projevit, musí tato látka proniknout k příslušným cílovým strukturám. O tom zpravidla rozhodují její fyzikálně-chemické vlastnosti. Rtuť existuje v několika fyzikálně-chemických formách: jako elementární rtuť kovová či ve formě par, jako anorganické sloučeniny dvojmocné a jednomocné rtuti a jako organické sloučeniny, z nichž nejvýznamnější jsou sloučeniny metylrtuti (MeHg). Předpoklady k průniku do nervové soustavy za hematoencefalickou bariéru mají především páry elementární rtuti a organické sloučeniny rtuti. Proto tyto dvě formy jsou z hlediska neurotoxicity nejrizikovější. Páry elementární rtuti prostupují hematoencefalickou bariérou snadno díky své rozpustnosti v tucích. Metylrtuť je přes hematoencefalickou bariéru dokonce aktivně transportována na nosiči pro velké neutrální aminokyseliny. Komplex, který metylrtuť vytváří s cysteinem, se totiž stereochemicky podobá molekule methioninu, který je pro tento nosič přirozeným substrátem (2, 14). Dalším faktorem, který rozhoduje o obrazu toxického poškození, je typ expozice. Ten souvisí s tím, jakou cestou chemická látka vstoupila do organismu, jak velká dávka látky byla přijata a jaký byl expoziční scénář. Různé typy expozice téže chemické látce mohou vést k odlišným klinickým
důsledkům. V současnosti se typicky setkáváme.....
Rtuť a její sloučeniny provází člověka již nejméně tři tisíce let jeho historie. Celou tu dobu sbírá lidstvo zkušenosti s toxickými účinky rtuti. Rtuť může poškozovat několik orgánových systémů. Poškození nervového systému, neurotoxicita, se považuje za jeden z tzv. kritických toxických účinků rtuti, tj. patří mezi toxické účinky, které se objevují při relativně nejnižších koncentracích chemické látky. Aby se nepříznivý účinek nějaké noxy mohl projevit, musí tato látka proniknout k příslušným cílovým strukturám. O tom zpravidla rozhodují její fyzikálně-chemické vlastnosti. Rtuť existuje v několika fyzikálně-chemických formách: jako elementární rtuť kovová či ve formě par, jako anorganické sloučeniny dvojmocné a jednomocné rtuti a jako organické sloučeniny, z nichž nejvýznamnější jsou sloučeniny metylrtuti (MeHg). Předpoklady k průniku do nervové soustavy za hematoencefalickou bariéru mají především páry elementární rtuti a organické sloučeniny rtuti. Proto tyto dvě formy jsou z hlediska neurotoxicity nejrizikovější. Páry elementární rtuti prostupují hematoencefalickou bariérou snadno díky své rozpustnosti v tucích. Metylrtuť je přes hematoencefalickou bariéru dokonce aktivně transportována na nosiči pro velké neutrální aminokyseliny. Komplex, který metylrtuť vytváří s cysteinem, se totiž stereochemicky podobá molekule methioninu, který je pro tento nosič přirozeným substrátem (2, 14). Dalším faktorem, který rozhoduje o obrazu toxického poškození, je typ expozice. Ten souvisí s tím, jakou cestou chemická látka vstoupila do organismu, jak velká dávka látky byla přijata a jaký byl expoziční scénář. Různé typy expozice téže chemické látce mohou vést k odlišným klinickým
důsledkům. V současnosti se typicky setkáváme.....
... celý článok tu: